U obou pomníků jsme zapálili svíčky, kdo chtěl, připojil modlitbu. Jako každý rok, i letos, děti velmi zaujalo putování a příběh Josefa Bublíka. Třída 6.B poslouchala s naprosto zatajeným dechem. A už ani nevím, od koho padla poznámka, kdo ví, co by tomu pan Bublík říkal, že se po něm dnes jmenuje škola a jak by se mu asi líbila?

Další letošní zajímavostí při vycházce bylo povídání o historii a "výměně" pomníků, kterou popisoval v loňském ročníku BZ pan historik Jančář. Myslím, že pro děti byla taková vycházka cennou součástí výuky. Je krásnou a důležitou povinností dospělých - rodičů, prarodičů a učitelů - stále dětem připomínat, vysvětlovat a mluvit s nimi o tom, že mír a svoboda nejsou samozřejmostí. A že stejně jako v historii, tak i dnes za tyto hodnoty platí lidé cenou nejvyšší.