• Literární (povídka, pohádka, úvaha, báseň, komiks…)
• Výtvarná (kresba, malba, koláž, trojrozměrný objekt…)
• Audio, video (audio, videospot, powerpointová prezentace…)

1. plakát (zpracování na papír formátu A3 libovolnou výtvarnou technikou - malba, grafické listy, koláž, komiks i jiná pojetí a výtvarné techniky. Díla mohou být opatřena výzvou, sloganem, komentářem nebo jiným textem, který je součástí díla).
2. reklamní spot do rozhlasu (nahrávka audio – 30 sec)
3. reklamní spot do televize (nahrávka video – 30 sec)

Video

Fotogalerie

Obrázky

Slohové práce žáků

Prezentace

Hodnocení projektu

Ve čtvrtek 25. 11. začínalo naše nové dobrodružství. V 7:15 jsme měly my, holky-Míša Popelková, Denda Kubišová a Eliška Vranková - sraz s paní učitelkou Pavlíčkovou v Brodě na autobusovém nádraží. Spoje vlaků nám hezky vycházely a cesty vlakem byly úžasné. Když jsme vystoupily v Přerově, šly jsme hledat základní školu, ve které se měl seminář konat. Když jsme vstupovaly do školy, myslely jsme, že bude všechno fajn, ale jen co jsme vyšlapaly schody na druhé patro, všechny jsme se na sebe podívaly a náš výraz ve tváři říkal tu samou větu: „Kde to jsme? No tohle snad není možné…taková škola.“. Když jsme procházely chodbou, žáci pátých tříd vyletěli ze třídy a začali se předvádět, většina z nich byli Rómové. Když jsme zjistily, že jsme v rómské škole, tak jsme měly chvilku obavy, ale nakonec zmizely. Odebraly jsme se do třídy, která byla určena nám a čekaly na ostatní. Třída byla - oproti jiným - celkem vhodně vybavená. Byla v ní interaktivní tabule a počítač. Když jsme se všechny školy sešly, přišli nás přivítat naši lektoři. Přivítala nás sympatická paní a následoval ji její pohublý manžel. O trochu později přišel další lektor, který z nich byl asi nejvíc sympatický.

Hned poté jsme se pustili do práce. Nejdřív jsme se představili. Bylo tam dohromady 6 škol. Jelikož jsme z každé školy byli jen 3, tak lektoři spojili 2 školy dohromady. Na nás zůstal Přerov. Míša, já i Denda jsme se na sebe podívaly vyděšeným výrazem a Míša si neodpustila větu: „No tak to pane bože.“, ale když jsme se seznámily, došlo nám, že holky, které byly v přerovské skupině - Kája, Adriana a Aďa - jsou hrozně super. I jejich učitelka byla milá. Pak následovala svačina. Musím uznat, že byla dobrá…vždyť na čokoládové müsli tyčince, banánu a perlivé vodě není nic špatného ;). Když jsme si zase sedly na židle, lektoři nám vysvětlovali, co je to reklama a jaké typy reklam jsou. Pouštěli nám k tomu zajímavé prezentace a tak uběhlo celé dopoledne. Na oběd jsme se všichni těšili, ale bohužel to nebylo „to pravé, ořechové“. Do jídelny jsme musely jít přes kus Přerova. Jídelna byla nová, ale její chod se lišil od naší jídelny. Měli tam malé tácky, velké talířky na polévku, kterou nabírali už u okýnka a když si vzpomenu na ten oběd…vím, že Čína zní dobře, ale ono to opravdu nebylo poživatelné. Zkusily jsme sníst, co se dalo. Nakonec jsme si s Míšou daly hamburger a bylo po hladu.

Po obědě jsme se vrátily zpět do školy, na kterou jsme si pomalu zvykaly. Přišlo poučení a postup, jak zacházet s kamerou, protože přišlo to hlavní-měli jsme jít do ulic a natočit tam video a audio. Téma bylo „TVOŘÍME NÁŠ SVĚT“ a my jsme si vybraly krádeže. Šli jsme k Tescu udělat rozhovor s kolemjdoucími lidmi. U toho jsme se hodně nasmály, protože bylo super, co ti lidé odpovídali:D potom jsme se vracely do školy a šly natočit audio. A když jsme se sešli všichni zase ve třídě, byly tam nachystané notebooky a mohli jsme začít pracovat, ale ještě před tím jsme dostali na svačinu nugetu a rohlík s jablečným džusem. Stříhání jsme měly na starost já a Kája, na audiu měly zásluhy Denča a Adriana a na plakátu se vydováděly Míša s Aďou. Protože jsme měly problém s technikou, museli jsme skončit a práci si nechat na pátek. No a potom následovala cesta do hotelu. Museli jsme čekat na autobus, který nám jel až za půl hodiny, ale celou tu dobu jsme se dobře bavili. Ach, ty nečekané výbuchy smíchu…dokonce jsem pro pobavení použila i vtip z Bublaniny ;)

Když jsme dojeli na hotel, vyjeli jsme výtahem do 6. patra, kde byl náš pokoj ?. Když jsme vešly dovnitř, úplně jsme žasly. Z předsíně jsme mohly jít buď do koupelny, která byla opravdu hezky zařízená, nebo do pokoje, který se nám hodně líbil. Balkon, televize, zrcadla, postele, lednička a další vybavení pokoje jsme naplno využívaly.

Když jsme se zabydlely, přišla pro nás paní učitelka, která bydlela 2 patra od nás. Na večeři jsme měli pizzové kornouty a medovník. Mňam! Potom jsme hráli hry a následovala večerka, kterou snad nikdo nedodržel. Bylo to tak, že my jsme usínaly až ve dvě hodiny ráno. Když jsme se druhý den ráno stěží probudily, všem třem docházelo, že naše zážitky brzo skončí ? Ale jedna z nezapomenutelných věcí je, co jsme měli na snídani. Pod pojmem „Švédské stoly“ si teď představím 2 stoly plné různých potravin, od chleba, přes pomazánky, párky až po ovoce a zeleninu. Společnost nám dělali Vietnamci:D

Následovala cesta do školy, kde jsme se měly potkat s holkami. Dozvěděly jsme se, že některé školy nás opustily, protože se jim zdálo, že už všechno uměly a neměly zapotřebí se to učit. My jsme dodělaly naše projekty, dostříhaly video, Míša a Aďa vytvářely plakát. Nakonec jsme se učili o prezentování projektu. Pokud máte zájem shlédnout naše spoty, klikněte na níže uvedené odkazy.

…No, a když jsme odprezentovaly i my naše projekty, bylo na čase loučení. Už dlouho jsem nezažila tak super zážitky jako za tyhle dva dny. Moc se mi to líbilo, vidím to, jako kdyby se to stalo včera.

Cesta vlakem domů byla krátká, dá se říct, že jsme tam spaly s otevřenýma očima. Nicméně jsme si tento seminář užily a doufám, že se s holkami ještě někdy uvidíme.